Heteroptera - ploštice
 |
ZPRÁVY Z VÝPRAVZde budete nacházet "hlášení" z výprav, které budu podnikat. Je možné, že se sem časem dostanou i výpravy od jiných sběratelů, ale to zatím nemám v plánu. SEZNAM VÝPRAV: Lípa nad Orlicí - pískovna (30.9.2007) NPR Žehuňská obora (31.5.2008) Lípa nad Orlicí - pískovna (30.9.2007)
To ohraničené je písník, který se každý rok docela dost zvětšuje. Ale ta nejdůležitější část se naštěstí nemění. Cílem byly VODNÍ PLOŠTICE. UPOZORNĚNÍ: V písníku se stále pracuje! Proto je možné do něj jít pouze o víkendu, kdy práce stojí. Nesmíte tam zamozřejmě nic ničit. Když si nebudete zařízení písníku všímat, tak se vám nemůže nic stát. Mě tam také jednou našel nějaký správce, a když jsem mu řekl co tam dělám, bez námitek odešel. Do písníku je nejlepší vstoupit hlavní branou, která je zhruba znázorněna modrou šipkou. Vstupů je tam více, ale ten hlavní poznáte podle toho, že kousek od něj je vidět zařízení písníku (budovy, váha, stroje, atd.). Vejdete dovnitř a půjdete stále po hlavní panelové cestě. Dojdete k takovému prostranství, na kterém vás nejvíce zaujmou velké rezaté stroje na zpracování písku a sem tam nějaký ten bagr a podobně. Zde je mnoho tůněk, tůní, rybníčků a kaluží - a ty nás zajímají nejvíce.
Teď už je to na vás. Každou tůňku musíte prohlédnout. Jejich podoba se také mění, ale ne moc. Tůňky zarůstají vodními rostlinami, ale to až tak nevadí. Hmyz má sice větší možnost se schovat, ale i tak se toho dá s trpělivostí docela dost najít. Našel jsem mnoho znakoplavek, bruslařek, vodoměrek, klešťanek a občas i nějaké ty suchozemské druhy. Pro profesionálního sběratele, kterého tyto druhy už moc nezajímají, je tako lokalita průměrná, ale pro ostatní (a hlavně pro začátečníky) je tato lokalita velmi cenná a užitečná. Tak si ještě prohlédněte pár fotografií a hodně štěstí.
To uprostřed, co se hrabe v jedné z tůní, jsem já.
Pohled na největší tůni - možná spíše rybník.
Tůně, ve které byly dokonce ryby.
Zarostlá tůně.
Tůně NPR Žehuňská obora (31.5.2008) Jeden krásný a slunečný víkend na konci května jsme se rozhodli vyrazit na lovy. Na víkend nebyly jiné plány, a tak jsme se rozhodli zajet někam na vzdálenější lokalitu. Vybrali jsme si jednu, která je vzdálená asi 55 km. Jak nadpis napovídá, jde o Žehuňskou oboru. Tato lokalita se nachází na hranicích bývalých okresů Hradec Králové a Nymburk, mezi obcemi Lovčice a Dlouhopolsko. Chtěli jsme zastihnout večerní rojení roháčů obecných, kterých zde žije velmi početná populace, protože to je nezapomenutelný zážitek. Samozřejmě mým hlavním cílem zůstal průzkum zdejších ploštic, a to především na travnatých stepních biotopech v části obory nad Žehuňským rybníkem. Na místo jsme dorazili okolo 9. hodiny dopoledne. Celou oborou prochází zpevněná cesta, která vede od východu k západu. My jsme do obory šli od obce Dlouhopolsko, tj. od západu. Pokud se ihned za vstupní branou dáte doprava, podél plotu, tak zakrátko narazíte na prudší svah, pod kterým se nachází otevřená travnatá krajina se starými solitérními stromy. Ze všech stran se zde ozývají všudypřítomní cvrčci a větším množství lze zde pozorovat cikády chlumní. A samozřejmě ploštice, na které je tato část obory asi nejbohatším stanovištěm.
Kromě běžných druhů jako Aelia acuminata nebo Eurygaster maura, lze chytit poměrně hodně druhů čeledi Miridae nebo Tingidae. Ze zajímavějších druhů můžeme objevit zákeřnice Rhinocoris iracundus a annulatus a také třeba druh Phymata crassipes. Zde jsme strávili smýkáním celé dopoledne a zhruba okolo oběda jsme se přesunuli, po výstupu na již zmiňovaný svah, bludištěm lesních cestiček a stezek k rybníku na severní stranu obory. Tady nás zajímaly především vodní ploštice. Je zde i jednoduchý altánek vhodný k odpočinku, a přes polední slunce je to i vítaný slunečník.
Zhruba okolo 14. hodiny přišel na řadu přesun k autu, s jehož pomocí jsme se dostali na druhou stranu obory, od východu. Cestou se naskytla příležitost k vydatnějšímu občerstvení a nabrání energie na další, večerní část výpravy. Tímto místem byl malý příjemný motorest u hlavní silnice. Po zaparkování v polích nedaleko Lovčic a po asi 300 metrové cestě k bráně, kterou zdobí sochy jelenů, jsme se ocitli opět uvnitř obory. Biotop v této části byl zcela odlišný, řidší listnatý, převážně dubový les a přímá cesta lemovaná obrovskými starými duby.
Za zmínku také stojí, co se v tamní oboře chová. Jsou to daňci a mufloni, potkat se tady s menšími stády těchto savců není nic neobvyklého. Také se v oboře nachází hotel a hojně využívaná sportovní střelnice. Po rozkoukání jsme očima začali hledat první roháče na kmenech zdejších dubových velikánů. Ploštic jsem zde moc nenacházel, tak se mé soustředění přesunulo spíše do broučí říše. A opravdu, asi po 100 metrech chůze jsem na stromě objevil svého prvního roháče. Tento nález nás velice povzbudil na večer. Procházeli jsme les a další zajímavé nálezy na sebe nenechaly dlouho čekat. Tesaříci Mesosa curculionoides a Mesosa nebulosa nebo Rhagium sycophanta. Na složeném dubovém dříví čile pobíhali tesaříci Plagionotus detritus, kteří zde byli velmi hojní. Na travnatých osvětlených lemech podél cesty se mi nakonec také podařilo nalézt několik druhů ploštic, zatím ještě neurčených. Dalším zajímavým nálezem byl, bohužel přejetý, zlatohlávek skvostný.
Malý altán v pozadí na předcházející fotografii se stal naším dalším místem odpočinku. Byl velmi hojně obsazen velkými plošticemi Pentatoma rufipes, která patří k naším největším suchozemským druhům. Je to celkem běžný druh, který lze nalézt i ve velkých městech. To ale neubírá těmto plošticím na zajímavosti. S nástupem večera přišel čas přesunout se zpět do lesa a čekat na hlavní důvod návštěvy této lokality. Jako místo očekávaného rojení jsme zvolili takovýto typ lesa...
...a skutečně to bylo správné místo. Přibližně okolo 21. hodiny večerní začali proletovat první kusy. Během krátké chvíle začalo to, na co jsme čekali... a byl to opravdu nezapomenutelný zážitek. Lokalitu jsme opouštěli až pozdě, skoro k půlnoci. Při cestě zpět nás roháči doprovázeli až k autu a několik kusů se potulovalo i v nedalekých Lovčicích po silnici.
|
